Vážené dámy a pánové,

Michal Mejstřík: Zdravé veřejné finance- originál projev

Proč si neustále klademe otázku co dělat s rychle rostoucí zadlužeností státu? Kde hledat východiska z této situace ?

Krize ve světě se nejprve projevila v problémech bank ze soukromého sektoru a to nikoliv v České republice. Obava z domino efektu vedla vlády k masivní pomoci státu bankám – narostl dluh těchto států.

Následně se finanční krize projevila v poklesu většiny světových ekonomik včetně ČR. Obyvatelé i vlády opět hledaly východisko ve státu a jeho stimulačních balíčcích na podporu růstu ekonomiky. Dále rapidně vzrostly dluhy států pokud nedisponovaly rezervami jako Finsko, Norsko či Čína.

Všechny tyto nově vzniklé i staré dluhy států je však třeba nějak profinancovat. Překvapivě pro mnohé, kteří bezmezně důvěřují intervencím státu se krize financování soukromého sektoru přelila do krize financování veřejného sektoru. Přitom v plné nahotě odhalila dlouho přehlížené problémy veřejných rozpočtů jak vyspělých, ale zejména mnoha rychle se rozvíjejících států, které se s novou situací jen těžko vyrovnávají. I pro nás je poučné, že se ukázalo, jak mnoho států a jejich politických representací (z různých částí politického spektra) řešilo v minulosti každý problém z vypůjčených peněz, jak zřejmě nadměrně urychlovalo svůj přirozený růst a jeho velkorysé rozdělování do spotřeby na úkor budoucích generací, jak zakrývalo svoji nekonkurences­chopnost, jak hřešilo na dočasný přebytek zdánlivě levných fondů. Na prahu roku 2010 se pod náporem nových dluhů zjevily nevídané účetní triky vlád, které se v minulosti obracely na banky, aby před voliči i investory skryly nově vzniklé dluhy jejich odsunutím do budoucnosti. Jak vidíme v mezinárodním odborném tisku nejenom Řecko a jiné okrajové země Eurozóny, ale např. i Belgie si půjčovaly proti budoucím nejistým daňovým výnosům, využívaly různé techniky měnových swapů a účetních triků nedostatečně (?) odražených v platném statistickém vykazování.

Vyjevené staré i nové dluhy vytvářejí na dluhovém trhu strmě rostoucí nabídku nových státních dluhových instrumentů v historicky nevídaných rozměrech . V roce 2010 se očekávají státní emise USD 5500 mld , neboli více než dvojnásobek předkrizové úrovně, což vytváří nesmírnou konkurenci na dluhopisovém trhu nejenom státních ale i soukromých cenných papírů . Vzrostla nervozita západních i asijských investorů, kteří jsou ochotni investovat do stále rizikovějších státních cenných papírů jen za cenu vysokých rizikových prémií. Náklady na obsluhu dluhu tak strmě rostou nejenom u vysoce zadlužených vyspělých států jako je VB, ale zejména okrajových států eurozónyjako je Řecko, Portugalsko. A to ještě v posledních dnech došlo k určitému zmírnění napětí díky politické intervenci eurozóny.

Navíc ke krátkodobým problémům zadlužení přistupuje dlouhodobý problém iniciovaný neschopností vlád zastavit stárnutí populace spoléhající na státní penzijní programy. Nejde jenom o penzijní systémy, ale i o relativně klesající objem celkových úspor obyvatel v aktivním věku díky jejich klesajícímu podílu. Méně úspor stojí proti rostoucí potřebě financování dluhu.

Je to pro nás problém ? Ano , mnoho analytiků upozorňuje , že bude docházet k vytlačování či alespoň zdražování státních dluhopisů evropských zemí mimo eurozónu, pokud nebudou schopny investorům prokázat pořádek ve svých veřejných financích i do budoucna podlouženou konkurenceschop­ností. Stejně tak již dnes vytlačují vysoce výnosné, rizikové státní dluhopisy soukromých firem či je zdražují. To je špatná zpráva pro budoucí rozvoj.

Nervozita investorů v posledních dnech rezonuje i na straně vlád, které se začínají obávat začarovaného kruhu. Např. kancléřka Merkelová již upozorňuje , abychom se si banky daly pozor na riskantní dluhy , aby se vyhnuly riskantním operacím, aby se neopakovala historická situace, kdy špatná aktiva musela být zachraňována státem. Současně apelovala na Řecko aj. aby si daly dohromady své rozpočty a nekontaminovaly prostředí dluhopisů.

A my, Česká republika jsme malou otevřenou ekonomikou. Nejsme zemí s enormní produktivitou a vysokými příjmy, akumulovaným kapitálem jako USA či Německo. I my jsme ovlivnitelní situací na mezinárodních finančních trzích, jakkoliv jsou zdroje domácích bank v domácí měně značné. I k nám se může přelít cena duhopisů do nákladů obsluhu dluhu. Je těžké nafukovat domácí poptávku, pokud jsme v zásadní míře závislí na zahraniční poptávce. Kde roste – v Číně,…?

Jak jsem uvedl pokud si chceme zachovat důvěru obyvatel i investorů musíme se opřít o co možná vyrovnané rozpočty, rozumný růst podpořený konkurenceschop­ností (tam jsou dnes problémy okrajivých států eurozény).

Máme-li se spolehnout pouze na zvýšení konkurenceschop­nosti , kde zatím podle všech zahraničních žebříčků nevycházíme nejlépe zbývá nám mnoho práce na straně zefektivnění státu, zachování dobrých podmínek pro rozvoj soukromého podnikání , pro vznik inovací vzdělání…

Opřít se tedy o dvě nohy – obnovení vyrovnaných veřejných rozpočtů nesmí podvázat rozvoj konkurenceschop­nosti.