A zničili jej právě ti budoucí reformní komunisté, kteří po roce 1948 byli zarytí stalinisté. Samozřejmě, i kdyby jich nebylo, našlo by se dost jiných, kteří by za příslib beztrestnosti z okupace a následného dobrého bydla pomáhali.
Mně ty povzdechy o roce 1968 připadají jako povzdechy nějakého nešťastníka, kterému vlak v roce 1948 ujel nohy a v roce 1968 mu někdo schoval protézy.
A on jajká, že nemůže chodit, protože mu byly zločinně odcizeny protézy. Ale už neví, nechce vědět nebo schválně zapomněl, kdo mu ty nohy v roce 1948 ujel. A největší výsměch vůbec jsou ty "oběti" posrpnových čistek. Řadily se zhruba do tří skupin:
- Komunističtí funkcionáři z povolání. Lidé,
kteří měli a stále, pokud jsou naživu, mají komunismus zažraný do
morku kostí. Dienstbier, Ruml, Šiklová atd. A to mluvím jen o těch
mediálně nejznámějších.
Tak z těchto lidí se stali tzv "heretici" (Hereze, kacířství či blud (z řeckého ??????? hairesis volba < ?????? hairein vybírat, brát) označuje původně takový teologický názor, který „volí“ nebo si „vybírá“ určitý odlišný pohled, který je neslučitelný s obecnou vírou dané církve, tj. ortodoxií.)
Tito lidé sice byli z komunistické církve vyobcováni, ale nikdy nepřestali v socialismus věřit. Ostatně, náš "nejvyšší" také ne. - Druhou skupinou postižených byli sice také
komunisté, ale spíš takoví ti "u komunistů". Nebyli tak zažraní,
neměli ty zkušenosti těch pravých stalinistů, ale na svá místa se
dostali díky KSČ, díky tomu, že byli dostatečně povolní a
servilní.
Ovšem, i tito lidé v tom reformně-komunistickém běsnění roku 1968 mohli nějak ujet, zachovat se "nepatřičně" a tak se s nimi rodná strana rozešla. A vyloučení, popřípadě vyškrtnutí, z KSČ, což byla taková ta mírnější forma potrestání také znamenala konec jejich ambicí. - A poslední skupinou, o jejichž reálné
existenci mám vážné pochyby, byli bezpartijní lidé, kteří byli
tázáni na "souhlas se vstupem vojsk" a oni nesouhlasili. Možná
existovali, možná byli jako Yetti či manželka poručíka Columba,
které také nikdo nikdy neviděl.
Ale průšvih, který by takovéto lidi provázel, by byl daleko mírnější. To, takové to hovno na zádech, které všem kádrovákům na dálku smrdělo, bylo hlavně to vyloučení z KSČ.
Byly ale i výjimky. Můj někdejší šéf (1975-1979). skvělý odborník a prima chlap, Jarda Šantrůček (Ing.) byl nejen vyloučen z KSČ, ale byl dokonce delegátem "ilegálního" Vysočanského sjezdu KSČ a přesto, možná až do r. 89 šéfoval oddělení automatizace VÚZS, Stalinova 32, Praha Chodov.
Myslím nebo spíš očekávám, že mi některý z diskutérů vytkne nepřesnosti a často bude mít pravdu. Jistě, ty lidské osudy byly různé a já si nečiním nárok na nějakou vědeckou či statistickou přesnost.
Nicméně, na jedné věci trvám a opakuji, že: Nikoli Srpen 1968 zničil statisíce životů, ale byl to Únor 1948, který zničil milióny životů.
A když řeknu, že ti, co to v roce 1948 roztáčeli ten systém, na který posléze doplatili, už bych nosil sovy do Athén.
Komentáře
A kolik zničených životů a existencí má na svědomí 26 let slavné "demokracie" v naší (?) zemi ? Zkusil to někdo spočítat ? Radši ne, bylo by to asi hodně velké číslo a nehodilo by se to do krámu.
Na lidi, kteří hází vinu na komunisty a bolševiky je třeba si dávat velký pozor, to jsou ZRÁDCI, kteří jsou připraveni prodávat jejich vlast.
Přesně jak to popisuje Pjakin v prostřední části Otázky a Odpovědí, které vyšly 22.8. 2016. Kdy nově zvolená ministrině školství ve svém referátu hodila všechnu vinu na bolševiky a přitom ti bolševici pozvedli úroveń tehdejšího SSSR nejvíce v dějinách Ruska a SSSR a poslali člověka do kosmu. Titéž chlapci a děvčata, bolševici, porazili fašismus a osvobodili Evropu od Hitlera.
Pjakin proto vynáší axiom, "pozorně sledujte, jak se lidé vyjadřují a budou vyjadřovat k bolševikům. Tím spolehlivě rozpoznáte ZRÁDCE národa".