Materiální a především duševní

škody byly - foto Hajský

Bylo to ponížení, byla to zrada, kdy železné, hranaté maringotky drtily Československo. Ale jsou dva aspekty, které to odsouvají.

Za prvé čas, kdy se otupí všechna ostří. A stále a stále si oživovat vzpomínky, to vše zevšední. Nakonec se mladá generace ptá: bylo to horší než bombardování v Jugoslávii či v arabských státech, abyste museli prchat na západ? A vy se musíte přiznat, že mimo hrozného smutku a samozřejmě drsného, politického vydírání se prakticky nic hrozného nedělo.

Pozor, je to relativní

Nelze zaměnit za léta padesétá, kde pod sovětským dohledem se na Pankráci či v "kachlíkárně" mučilo podobně jako USA na Quantánamu a stejně tak vyváželi bolševici mrtvoly, protože vězni pro ně byli kapitalističtí teroristé jako dnes se píše o vězních na Quantánamu.

A pak se něco drasticky změnilo:

hrůzy "humanitárního bombardování, americké "Majdany" po celém světě a následně utrhané ruce, nohy, roztrhaná dětská tělíčka v zájmu "západní demokracie" skutečně nelze zaměnit za naivní, negramotné tankisty v roce 1968 z bývalého SSSR, kteří vyděšeně v Praze vylézali z tanků a místo kontrarevoluce zde nacházeli pláč a smutek. Ano, pár mrtvých bylo, ale musíme si přiznat, že mnoho z nich bylo "frajírků - hrdinů" a pouze malá část byla těch, kteří byli zabiti skutečnou okupací. A dokonce mnoho případů bylo, že prostě Rusové jeli jak do války a vyhýbat se překážkám (motorce, těhotné mamince) se prostě nedokázali. (Možná něchtěli, nebo třeba ani neviděli, kdo to dnes ví?)

A porovnávat vyhození ze škol či různé jiné šikany s terorismem USA a Islámského státu, kdy je jim jedno, zda postřílejí děti, maminky, svatby či nemocnice skutečně  nejde.

My chtěli svobodu. My chtěli demokracii a mnozí trh bez přívlastků, ale zločiny, které se dějí dnes pod hlavičkou budování demokracie, už daleko předčily zločiny budování socialismu ve státech východní Evropy. (Opět neporovnávat s terorem "stalinismu", který byl stejný jako dnes vidíme v boji USA o ropnou nadvládu světa!

Ne, zapomenout se na srpen 1968 nesmí. Ale každý slušný člověk musí dát na misku vah to, co se děje v Palestině, Somálsku, Jemenu, Sýrii, na hranicích Mexika a USA, na Ukrajině za pomoci USA atd. s tím, co zde panovalo mezi léty 1968 až 1989.  

A pokud byli hrdinové tehdejší doby, tak ti, co protestovali v SSSR proti okupaci v Československu a jejichž osud visel na vlásku sekretariátu Ústředního výboru komunistické strany Sovětského svazu. Těch 99% lidí u nás si prostě prostor našlo a těžilo z něj, jak mohlo.

To výše popsané je s plným vědomím, že jsme bydleli na Pankráci, nad námi létala bojová letadla od a do Ruzyně, údolí Reitknechtka bylo eldorádem zastřelovačů na noční Prahu a světelné střely létaly přes nás a kolem nás se v noci přesouvaly tanky a železné maringotky po kočičích hlavách směrem na jih.

Ale masakry jako jsou dnes pod záštitou míru, svobody a demokracie USA prostě nebyly a musíme si to přiznat!