Je to poučení a poučka, bez které by ekonomický systém nemohl fungovat a nikdo rozumný to neodsoudí. Tak v čem je problém, že lidé kolem mě (skuteční pravicoví občané) toto odsuzují a mnozí jsou na straně Řecka?

Je to nepochopení, nebo něco jiného?

Nebo dokonce jak se v tom má kdo vyznat, že sami sobě jsme ordinovali "utažení opasků",  mnoha státům toto tvrdíme také, ale naopak některým nikoliv.

Václav Klaus k řeckému referendu

Hlavním výsledkem nedělního řeckého referenda je políček evropské nomenklatuře, posílení pozice premiéra Tsiprase a výzva Evropské unii, aby Řecku poskytla další prostředky, což EU přes všechny své dramatické výroky nakonec jistě ráda udělá.

Včerejší referendum v Řecku vůbec nic nevyřešilo. Otázka, o níž měli Řekové hlasovat, měla být postavena zcela jinak - zda zůstat či nezůstat v eurozóně. Bez odchodu z eurozóny totiž není možné řecký problém vyřešit.

Václav Klaus, 6. července 2015

Ukažme si stručně a jednoduše, kdy lze toto pravidlo použít a kdy ne.

„Na jednu stranu už jsme si zvykli, ale už jsme z toho také dost otrávení. Rostou daně a všechno zdražuje a zároveň slyšíme, že dluh se stále více prohlubuje,“ postěžoval si 56-letý Rafael Ortiz listu Washington Post. Píše o Řecku? Nikoliv, o Portoriku. Jedná se o rok 2015. (Portoriko je nezačleněné území Spojených států amerických)

O sto let dříve (1910) je umístěn příběh, jehož systém se skutečně odehrál.  Diázova diktatura byla neúprosná a tento úryvek, byť je to v románu, se skutečně stával. Diáz byl zvolen mexickým prezidentem mezi roky 1884-1911 celkem sedmkrát za sebou.

V roce 1989 jsme i my zažili utažení opasků a světe div se - excelentní, byť zatím aktéři ještě žijí, takže se do toho mísí amnestie a nenávist.

A konečně ono Řecko, které jakoby vypadlo z oka či "opačného konce" systému Diázovy diktatury či dnešního Portorika. 

Jiří Skuhrovec - ekonom, FSV UK,

Když člověk projí víc, než vydělá, zadluží se. Když v projídání pokračuje a nesplácí, přijde na něj časem exekuce a zabaví mu vše od chaty po televizi. Asi vás to překvapí, ale státy to s bankroty tak tvrdé nemají - ano, je problém s dovozy, se zahraničními investory, inflace může dramaticky vyletět... ale navzdory všem těmto neduhům se zemi bankrot může vyplatit (jako se vyplatil třeba nedávno Polákům, když těsně po revoluci odmítli platit dluhy nasekané komunistickými vládami). A na co se jaksi už zapomnělo....

Co se reálně stane s bankrotující zemí, nikdo neví, každý bankrot je trochu jiný. Typický scénář zahrnuje úprk zahraničních investorů, propad všech myslitelných domácích trhů (zejména s věcmi, které ze země nelze odvézt - tedy s nemovitostmi) a snahu obyvatelstva zachránit úspory a ideálně je přelít do zahraničí. Nutno přiznat, že všechny tyto věci v Řecku již dávno proběhly. Tedy čeho se bát?

Řecký bankrot, španělský problém?

Řecký dluh sám o sobě pro mezinárodní finance není nic nebezpečného. Ano, je téměř na dvojnásobku řeckého HDP, ale Řecko je relativně malá země - kdyby chtěli, asi by řecké dluhy dokázali bez větší újmy splatit Němci.

Skutečný problém tkví v otázce: "Když nechá eurozóna padnout Řecko, může se něco podobného stát Španělsku? Itálii?" To už jsou větší ryby (a větší dluhy), které mohou zahýbat světovými financemi.

Bankrot Řecka je nebezpečný hlavně jim. Pro zemi v dluzích je totiž kritické si levně půjčovat, platit nízký úrok. To se velmi dobře daří třeba Japonsku nebo Spojeným státům; díky důvěře mezinárodních trhů v jejich schopnost splácet mají úroky kolem dvou procent. Naopak příkladem zemí sužovaných velkými úroky je třeba Rusko (dodejme že  na příkaz vlády USA a podhodnoceného ratingu - doplněno) nebo Brazílie s úroky nad 10 procent a na jejich cestu se mohou vydat právě i jihoevropské země, propadne-li se důvěra mezinárodních trhů. To kvůli nim řeší celý svět otázku relativně malé řecké ekonomiky.

Kdyby Evropa držela ústa a platila řecké dluhy, vykročili bychom vstříc stagnaci či mírnému růstu, kde silnější ekonomiky (čti Německo) v Evropě podporují ty slabší v zájmu politického klidu a snižování ekonomické nerovnováhy. Místo toho nás Řekové nasměrovali k něčemu, co lze skutečně nazvat dvourychlostní Evropou.

Přednášel jsem v neděli v Kyjevě o zcela nesouvisejícím tématu otevřených dat. Po přednášce jsem dostal dotaz od jedné novinářky ohledně názoru na Řecko. Plus minus jsem odpověděl obsahem tohoto článku. "My na Ukrajině také zvažujeme bankrot. Investoři už jsou dávno pryč, měna kolabuje..."sdělila mi novinářka. Možná že zakrátko uvidíme víc strategických bankrotů - uvidíme, jak dopadnou Řekové.

Takže ti, co zvedají obočí nad obhajobou "NE" v Řecku si musí všechny tyto souvislosti uvědomit, aby teprve následně mohli fundovaně ohodnotit strategii Řecka a komentáře kolem.