Jakmile válka začne, „dějí se věci“. Válečných zločinů může být sice více nebo méně, ale v každém případě jich beztak bude mnoho. Není bez zajímavosti, že na veřejnost začínají pronikat zprávy o nepřímých rozhovorech mezi Izraelem a Hamasem o dlouhodobém zastavení palby.

Hamas výměnou za složení zbraní požaduje zmírnění blokády a otevření svých přístavů a letišť. Izrael prý v jednání pokračuje, neboť potřebuje Hamas coby sílu, která by v pásmu Gazy zabránila vzestupu společného nepřítele, Islámského státu.

Otázkou je i význam nejnovějšího kroku Vatikánu, který formálně uznal „palestinský stát“. Stalo se tak krátce poté, co skupina mladých židovských kolonistů vypálila katolický kostel, v němž měl podle tradice Ježíš předvést jeden ze svých biblických zázraků. Policie pachatele propustila.

Největším zločinem je už samotné zahájení války, a to není rozhodnutí vojáků, ale politiků. Ti ale u soudů končí výjimečně.   Tyto filosofické úvahy mě napadly krátce po zveřejnění zprávy OSN o poslední izraelské válce proti Gaze. Vyšetřovací výbor se celý ohnul, aby zněl „vyváženě“, a obvinil izraelskou armádu i Hamas takřka shodně. To je problematické už samo o sobě.

To nebyla válka mezi sobě rovnými. Na jedné straně Stát Izrael s jednou z nejmocnějších armád na světě. Na straně druhé 1,8 milionu lidí bez státu, vedených gerilovou organizací bez jakýchkoli moderních zbraní. Klást mezi obě entity rovnítko je už z definice nepřirozené. I kdyby obě strany spáchaly nejhrůznější válečné zločiny, nejsou stejné. Obě je třeba posuzovat podle jejich specifik.

Výbor ostře odsoudil Hamas za válečné zločiny proti izraelskému obyvatelstvu. Izrael přitom k tomuto poznání žádný výbor nepotřebuje. Značná část izraelských občanů trávila během války v Gaze hodiny v úkrytech, kvůli hrozbě, že by Hamas odpálil tisíce raket na města a vesnice v Izraeli. Byly to primitivní rakety, které ani nejde zamířit na určitý cíl – jako třeba na jaderné zařízení v Dimoně nebo ministerstvo obrany situované v centru Tel Avivu. Jejich účelem bylo vystrašit civilní obyvatelstvo, aby po vládě požadovalo konec útoku na pásmo Gazy. Tohoto cíle nedosáhly, protože Izrael rozmístil protiraketové systémy Iron Dome a ty většinu raket zneškodnily. Úspěch to byl takřka naprostý.
To vše mohli velitelé izraelské armády vysvětlit vyšetřovacímu výboru, ale nevysvětlili, protože jim vláda zakázala vypovídat. Výhodnější je totiž šmahem tvrdit, že všichni činitelé OSN jsou antisemité, kteří nenávidí Izrael, takže odpovídat na jejich otázky je kontraproduktivní.

Jsme morální. Máme pravdu a právo na své straně. Od přírody. Nic s tím nenaděláme. Ti, kteří nás obviňují, musejí být antisemité. Prostá logika.

Ať jdou všichni k čertu!

Celé zde:

Uri Avnery: Váleční zločinci? My?