Mám revizory a policisty rád. Ne, neťukejte si na čelo. Ani to není ironie. Mám je skutečně rád.

Ten, kdo zažil častěji noční jízdy hromadnými dopravními prostředky, mi dá za pravdu. Noční tramvaje, především od podzimu do jara, jsou přeplněny pozvracenými, špinavými bezdomovci, jejichž moč prosakuje až na látková sedadla a dopravní podniky je začínají vyměňovat za umělá či dřevěná. Nemyté bezdomovkyně bez mnohaměsíčního mytí čpí močí na půl tramvaje a lidé často drží nosy pod oděvem, pokud se nechtějí pozvracet. Do toho agresivní německá a anglická mládež, mnohokrát v těsné symbióze se slovenskou soutěží, kdo víc bude řvát, nadávat, či machrovat po dávkách alkoholu.

Diví se snad pak někdo, že když je spatřena na zadní plošině dvojice policistů, případně společně s revizory, pro normální cestující je to jak střední výhra ve sportce a jsou skutečně vítáni? Minimálně za to, že smějí vyrazit zapáchající společnost z tramvaje, což civilista nesmí.

Bohužel někdy se narazí na pomatence i z řad DP, kteří si službu vykládají jako mstu. Jako např. v noční tramvaji č.54 z Lazarské ve 3:15 směrem na Barrandov. Při nástupu kdesi na Smíchově samozřejmě nástup této kontroly byl vítán. A samozřejmě okamžitě nachytali pár lidí, co se sice vozí rádi, ale k placení se nemají. Až nás vyrušil divadelní pláč jedné slečny. Na tyto „dramatické podvody“ jsme zvyklí, výmluvy jsou různé. Jenomže když se mezi vzlyky dalo poznat, že lístek byl neplatný o 1 minutu!! Opakuji o jednu minutu, na další stanici o dvě...  A to už byla tramvaj skoro na konečné, vstal jsem, abych se přesvědčil, zda se jedná o jednu minutu, či „jeden den“. A revizor se i na mě tvrdě ohradil, že minuta je také nezákonná a pokud se mi to nelíbí, mohu to za ni zaplatit. Přeskočím peripetie a nesmysly.

Výsledek byl, že ona slečna skutečně za mého přispění utekla, ke mě přišli strážníci a když jsem jim vysvětlil o neférovosti onoho revizora, (nikoliv o nějaké napadení) pozdravili a vrátili se do tramvaje. A dokonce i řidič tramvaje, stejně jako slušní cestující nad tímto revizorem kroutili hlavou.

Ano, revizor měl podle litery pravdu, jedna minuta prodlení už je podle jízdního řádu provinění. Koneckonců starý film „Anděl na horách s Marvanem je o tomtéž. Ale místo upozornění, když nejde drahá jízdenka prodloužit a  musí se koupit celá, platit obrovskou pokutu? Ta slečna skutečně jízdenku měla, ale o minutu ji prošvihla. Drama. A vedle utekl ten, co se nenamáhal koupit jízdenku vůbec. Nakonec jsem měl dobrý pocit, že i řidič autobusu scénku na stanici pozorující, byl téhož názoru: zakroutil hlavou, poklepal si na čelo a se slovy – dobře jste udělal – odejel.

Mám revizory a policisty rád. Ale k smrti nesnáším šikanu za prkotiny, která se tak zneužívá. A ti skuteční, co nás okrádají, se smějí.