Jsa vychován informacemi o Janu Husovi, Kladivem na čarodějnice, svůdnou Angelikou či dokonce Goyou, měl bych mít ucelený názor. Přiznám se, nemám.

Samozřejmě že vím, jak vnikl unikát cyklu Caprichos a co za tím vězí. Samozřejmě vím, jak byl upálen Jan Hus a co za tím vězí, stejně tak vím, co znamená smilnit na Petrových kamenech. Přesto ve mě hlodá stále více pochybností. Bylo základem skutečně jenom to, co dnes nazýváme třídní boj  a obavy, aby pravda nevyšla najevo? Co když je vše jinak?

Fanatismus názoru a protinázoru, který vede až k davovému šílenství s touhou vidět krev nebyl pouze doménou fašistů a komunistů. Byly doby, kdy popravy měly zamluvené v prvních řadách především ženy a děti. O gladiátorech snily celé zástupy žen. Proč teda skutečně na hranicích plála ženská těla, když boj a politika byla převážně vyhrazena mužům?

Není nakonec založení klášterů jeptišek pouze pokusem zastřít odchýlení  žen, (mužů), jejichž jiná sexuální orientace byla v dřívějších dobách tvrdě trestána? Nesouvisí s tím vším vymítání ďábla, stejně tak, jako zakládání různých sekt a oddávání se sexuálním orgiím, které dnes známe jako pornohrátky legálně v křesťanství provozované? Jistě, plály hranice i jako odstrašení nepohodlných a asi to nikdo nezpochybní. Ale pokud se začteme i do kronik jako třeba v Píseň o vítězství u Domažlic z Husitské kroniky Vavřince z Březové, narazíme na Pikarťany, na velký problém Jana Žižky z Trocnova, na sexuální orgie stejně jako ve starém Římě či pod Vesuvem v Pompejích a nakonec lze vytušit, že tam, kde fanatismus dosáhl vrcholu davového šílenství, nezbývalo nic jiného, než pro výstrahu zapálit hranici a největšího šílence – vůdce zfanatizovaného davu – upálit.

 
Cituji: „Upadli někteří v tak velké šílenství, že odhodivše šaty, chodili úplně nazí říkajíce, že jsou ve stavu nevinnosti a že šaty byly přijaty pro hřích. A z toho šílenství se domnívali, že nehřeší, jestliže se tělesně spojuje bratr se sestrou. A jestliže některá počala, říkala, že počala z Ducha svatého. Potom přijel Žižka a dal  upálit v Klokotech u Tábora šílence z řečené pikartské sekty. (50, někdo uvádí 24 a Petr Kániš) A oni nechtěli upustiti od svých bludů, nýbrž vesele a s úsměvem kráčeli do plamenů ohně, říkajíce , že budou kralovati s Kristem v nebi.

Lze se upalování divit, když ani dnes po několika staletích se nedokážeme za pomoci moderních prostředků a medikamentů s totálním fanatismem vypořádat?
 Co je však dodnes nejpřekvapivější? Že s šílenstvím a posléze upalováním čarodějnic jsou nejenom v dnešní zábavné formě, ale ve faktické podobě skutečných hranic středověku spojeny především zástupkyně něžného pohlaví – ženy. Proč? Bude někdy někdo na to znát skutečnou a pravdivou odpověď?