Se smíšenými pocity bylo ukončeno první společné setkání malých stran o svobodě a vystoupení z katastrofální Evropské unie.
Proč smíšenými?
Nabitý sál nadšeně, někdy velmi nadšeně tleskal příspěvkům všech hlavních aktérů a snad nebylo jediného posluchače, který by nesouhlasil málem do slova a do písmene se vším, co bylo vyřčeno. Přesný rozbor Petra Macha z SSO, paní Bobošíkové ze Solidarity až po pana Jakla, tajemníka dnes už bývalého prezidenta Klause. Skoro všichni si uvědomovali děsivou situaci po dalším krachu tentokrát Kypru.
A většina si uvědomovala, že nepřátelství a zášť musí stranou, když jde o společný cíl: jak uchránit Českou republiku a její občany před zoufalou situací nesvobody v Evropské unii
O to větší překvapení vyvolala diskuze po kratičké přestávce, ve které se Petr Mach za Svobodné jakoby distancoval od společného (zastřešujícího) zájmu vůči našim spoluobčanům. Poté následovala hádka po předchozí kritice volby prezidenta, která nic neměla společného se setkáním a vrcholem byla provokace jakéhosi Jedličky z SSO, na níž reaguji zde:
Otevřený dopis
Straně svobodných občanů
A jenom bych rád připomněl pro některé, jimž je Václav Klaus guru totální přeměny socialismu k trhu a kapitalismu a slova, která mnohokrát vyřkl v počátku reformy: „Musím se ptát své maminky a jejích přátel, kteří žijí normálním životem, zda to není pro ně příliš kruté“, za což byl mnohokráte peskován stranou ODA a která by přes ty mrtvoly s klidem šla. Škoda, že fanatismus někdy přebije to hlavní a důležité. Přesto je dobře, že k prvnímu setkání na toto téma došlo.
Komentáře