Pokud se porozhlédneme po internetu, po diskuzích a „zaručených  a ověřených“ debatách, je pohled přímo k pláči. Přitom veřejnoprávní televize ( a kdo jiný) by měla mapovat skutečné dění v našem státě formou dokumentární.

 Podíváme li se např. na ČT24, je naplněn exhibicionismem politických šašků, kteří každý den mnoha slovy neříkají nic. Jenom peříčka si natřásají a hloupost z nich vyvěrá. K čemu je to občanovi je čirou záhadou. A navíc ve smyčce, takže každá hloupost a nadutost se opakuje mnohokrát. Přitom především ČT by měla mít ucelený archiv, který by měl být dokumentárně k dispozici celému národu, pokud platí koncesionářský poplatek.

Je mnoho námětů, kterými by se mohla. Vlastně ne mohla, ale měla veřejnoprávní televize zabývat. A já bych si dovolil  vypíchnout dva náměty, které více jak dvacet let po pádu totality by měly být veřejnosti dostupné.

1)      stále více se lidé (hlavně nová generace) ptají, proč padl socialismus, když bylo údajně dobře

2)      byla cesta privatizace správná, nebo špatná a jak jsme na tom v porovnání ostatních za 20 let?

Tyto dva tématické celky  lze lidem přiblížit dobovým koloritem. Je mnoho filmů, kde je vidět, jak  skutečně tady bylo. Dělaly se zlepšováky a byly vidět „prehistorické stroje“, které měly konkurovat západu. Před i po. Československá televize  tenkrát přenášela dost aktuálních záběrů, takže předpokládám, že by to v archivech mělo být. Hlad po informacích tohoto typu už ve společnosti je a bohužel zároveň i určitá forma narůstajících pochybností a obdivu k socialismu.

Byl tady (a bohužel už není) jeden skutečný mistr dokumentaristiky - pan Čáslavský. To skutečně tento vzor nedal vzniknout jiným, kteří by se stejně zasvěceně zabývali výběrem a střihem filmů, které by bez manipulace ukazovaly od výstavby po vybavení podniků před rokem 1989 až po tlak na rychlou privatizaci, diskuze kolem odborných témat a jak to skutečně dopadlo?

Dlouhodobě přenášené televizní noviny nic nevypovídají a domnívám se, že i zájem veřejnosti je už mizivý.