Naše vláda pod Nečasem není dobrá kvůli pravicovým fanatikům, nebo špatná podle šílence (nebo grázla, který raději zničí stát, aby se dostal k moci) Sobotky. Podívejme se tam, kde lze nás a Evropu najít v budoucnosti podle chyb: Argentina.

Podrobnosti se dají najít na internetu.

Proto se podívejme, jak "vyléčili" strašnou krizi v Argentině...

A prosím, porovnejme s Evropou chválenou ČSSD a Nečasovou vládou s Kalouskem

Fakta Jiří Jonáš, Mezinárodní měnový fond

Na počátku 20. století patřila Argentina k deseti nejbohatším zemím na světě, měřeno v HDP na obyvatele.(My také)

Juan Peron znárodnil během své vlády celou řadu podniků v zahraničním vlastnictví, zintenzivnil ochranu domácích podniků před zahraniční konkurencí a obecně posílil vliv státu v ekonomice. Rovněž přistoupil k politice přerozdělení příjmů ve prospěch pracovníků, čehož chtěl dosáhnout urychleným růstem mezd. Ztráty znárodněných podniků a populistická politika vedly k růstu schodků veřejného rozpočtu, který bylo nutné financovat emisí peněz. Poté, co Argentina přestala během velké krize splácet zahraniční dluh, ztratila na dlouhou dobu přístup k mezinárodnímu trhu kapitálu. Výsledkem rozpočtových schodků a nemožnosti jeho financování na mezinárodním trhu kapitálu byla chronická inflace, která navíc postupně akcelerovala.

Vláda nebyla schopna důsledně vyřešit hlavní problémy argentinské ekonomiky, především vysoké vládní výdaje a schodek veřejného rozpočtu. Tento schodek dosahoval v průměru v 80. letech 5 % HDP a byl financován především tištěním peněz.

Nezdar plánu Austral vedl Argentinu na okraj propasti. Neúprosná dynamika financování dluhu veřejného rozpočtu peněžní emisí hrozila hyperinflací. pokračující demonetizace si vynucovala stále rychlejší emisi peněz. Úměrně tomu rostla inflace, jež koncem 80. let přerostla v hyperinflaci. V období od března 1989 do března 1990 se zvýšila cenová hladina v Argentině o 20 000 %. Hyperinflace dopadla negativně na ekonomickou aktivitu, hrubý domácí produkt poklesl v roce 1989 o více než 6 %.

 Nestabilní situace argentinského hospodářství, vysoký zahraniční dluh a vysoké úroky, odchod zahraničních investic ze země, vysoká nezaměstnanost a minusový růst HDP Argentiny měl za důsledek ztrátu důvěry v bankovní systém a bezpečnost úspor mezi argentinským obyvatelstvem. V roce 2001 začali Argentinci hromadně proměňovat argentinská pesa za dolary, vybírat hotovost z bankovních účtů a posílat peníze do zahraničí.

Na začátku roku 2002 se Argentina ocitla na pokraji ekonomického kolapsu nevídaných rozměrů. Například argentinský HDP na osobu klesl v roce 2002 na 2720 dolarů (v roce 1999 činil 7776 dolarů).^[6] Reálný růst HDP byl v roce 2002 v hluboké deflaci -10,4%.^[7] Nezaměstnanost činila kolem 17% v roce 2003.^[8] V této situaci Duhaldeho vláda konečně přistoupila k devalvaci argentinského pesa s provizorním kurzem 1,4 pesa za americký dolar. Zároveň vláda nařídila tzv. pesifikaci (pesificacion), v rámci které došlo k nucené proměně zmražených úspor argentinských občanů z dolarů na argentinská pesa podle kurzu 1,4 pesa za dolar. Peso nakonec devalvovalo na 80% díky akumulované inflaci způsobené rovněž závislostí Argentiny na importech. Kolaps se výrazně podílel na růstu sociálních nerovností, chudnutí středních a nižších středních vrstev doprovázené vysokou kriminalitou a pouličním násilím. V roce 2001 bylo kolem 37% argentinského obyvatelstva na úroveň chudoby a v roce 2002 dokonce 51,7%.

Špatně řešená krize po desíti létech

Přesto, že spousta odborníků tvrdila, že Argentina se vyléčila (opatření, která dnes dělá EU a Řecko atd), opak je pravdou. Dnes, v roce 2012 je situace:

Mezinárodní ratingová agentura Fitch Ratings srazila hodnocení úvěrové spolehlivosti Argentiny o pět stupňů na známku CC. To je velmi blízko platební neschopnosti. Agentura tak reaguje na verdikt amerického soudu, který Argentině nařídil vyrovnat závazky vůči zbývajícím věřitelům, kteří odmítli přistoupit na restrukturalizaci dluhu vydaného před rokem 2002. Znamená to, že nejpozději do 15. prosince musí zaplatit zhruba 1,33 miliardy dolarů (asi 26,2 miliardy korun). Kořeny sporu sahají až do roku 2002, kdy Argentina vyhlásila historicky největší státní bankrot. Země tehdy nedokázala řádně proplatit dluhopisy za zhruba 100 miliard dolarů (asi dva biliony korun v dnešním kurzu).

Tolik ve stručnosti. Způsob Argentiny žádá ČSSD, eurozóny s Řeckem a zatím naše vláda to odmítá. Na vzoru Argentiny vidíme, že to řešení není a dluhy se platit musí. A stále více zadlužených zemí do této pasti padá!

Proto je strašné, že stále více lidí žádá, aby vláda padla a nastal systém podle Argentiny a ČSSD. Strašné! Proto vláda musí vydržet, není jiné řešení! A proto ti, co vidí dál, než na špičku nosu, chválí Kalouska a vládu NEČASE! Ne, kvůli zaslepenosti, ale že skutečně vidí daleko dál! A Argentina je strašným vzorem!

Argentinská krize a poučení pro Českou republiku I. | Peníze.cz