Ač jsem oslovil různé instituce, ekonomy či zástupce EU, nikdo mi nedokázal odpovědět na nejdůležitější otázku:

Vážená vládo, než rozhodneš o fondu finanční stability: Jaké náklady nese Česká republika v celkové hodnotě při přerozdělování dotačních titulů?

Nejdříve jak fungují dotace?

Část výběru daní odešleme do Bruselu. Potom si někdo na kraji či ve státě vymyslí, že chce peníze třeba na výstavbu kilometrového úseku na dálnici. Tak poprosí nějakého bruselského komisaře, jestli by trochu peněz nevrátil. A když pan komisař uzná, že dálnice se postavit musí, dá svolení, peníze vrátí a přidá nějakou část jako zástavu. Do roku 2013. Potom budeme totéž dělat my už na věčné časy. Jenom platit. Jako s bankami. Koupili naše banky za babku a už navždy budeme odvádět zisky a dividendy do Německa, Francie apod.. To je fakt dobré řešení. A východisko není. A to je důvod, proč chudé státy jsou navěky chudé a jsou stále znovu a znovu vysávány těmi bohatými.

Ale tento systém skrývá ještě větší záhadu. Jako Grossmann se Šimkem v povídce Exkurze do zoo: 'Nechci slevu zadarmo,' pravil vychytrale a položil na stůl stokorunu....

A tak si vyjmenujme: úředníci z kraje či státu napíší žádost, které se zúčastní ekonomové, právníci, hodnotitelé, politici. To se samozřejmě neobejde bez počítačů, složitých programů, budov, vrátných... Žádost se odešle do Bruselu a tam sedí velký komisař se svým týmem a hodnotí. Když je to podle něj v pořádku, odepíše, udělají se překlady, dá se žádost na banku a zapojí se bankéři. Někdo musí peníze kontrolovat, někdo musí peníze hlídat a převádět, až dojdou na kýžené místo, kde to opět někdo přepočítá, rozdělí, překontroluje a právně vyhodnotí. Potom nastoupí další kontroloři, zkontrolují zda je udaláno za naše peníze z Bruselu to, co se udělat mělo a... Dost. Nemá cenu dál strastiplnou pouť dotačních našich peněz - titulů popisovat. Dnes trochu přidaných z Bruselu, za dva roky už jenom naše, o které budeme Brusel žádat.... Co je však nejdůležitější: všichni ti úředníci, ekonomové, právníci, kontroloři něco stojí. Nedělají za malé platy. U toho jsou překladatelé, budovy a zařízení, která včetně elektřiny, vytápění a hlídání také něco a hodně stojí. Navíc letenky, na dohadování, celé čety na vyjednávání...

 A tomu všemu se říká dodatečné náklady na přerozdělování dotačních peněz.

A moje otázka zní: kdybychom peníze neposílali do Bruselu a rovnou si vše platili bez oněch tisíců úředníků, nebylo by to nakonec levnější a bez doprošování o naše peníze? A vše se prostě shrne:

Jaké náklady nese Česká republika v celkové hodnotě při přerozdělování dotačních titulů? Kdo nám dá odpověď? Ptám se všude a na nákladovou položku mi nikdo zatím neodpověděl. Poslední je na ministerstvu pro místní rozvoj - EUROSKOP. Budeme mít štěstí?