Jaroslav Brychta
analytik X-Trade Brokers ČR

Nedávno jsem opět narazil na legendární projev Miloše Jakeše z Červeného Hrádku, který jako generální tajemník ÚV KSČ v roce 1989 svým osobitým způsobem vysvětloval, kde že se to vlastně v tom socialismu staly ty chyby a jak je potřeba vzniklé problémy řešit. Jakeš se domníval, že selhaly především politické elity a nechápal, že to nebyly elity, ale socialistický systém jako takový, který selhal. Jakeš v systém věřil a doufal, že jej bude možno reformovat.

Něco mi to připomínalo, a když jsem se do projevu zaposlouchal, s překvapením jsem zjistil, že je vlastně nadčasový. Podobné blbosti totiž slýchám z úst evropských politiků a jiných sociálních inženýrů dnes a denně, i když pravda, v trochu kultivovanější formě. A pak mě napadlo, co by se stalo, kdyby si pan Jakeš vyměnil křeslo se současným šéfem Evropské komise José Manuel Barrosem? Změnilo by se vůbec něco? Jak by si Jakeš poradil se současnou situací? Odpověď a inspiraci jsem našel, jak jinak, ve zmíněném projevu, jehož kontext jsem se snažil maximálně zachovat a jen nepatrně aktualizovat.

K otázce strukturálních fondů a zelené politice

Napříště chceme, abychom stimulovali ty národní výbory státy, co maj stavět, no jestli máme zájem, aby byl čistý potok, aby nepouštěly špinavou vodu, no pak řekneme, jestliže postavíte čistírnu odpadní vody dostanete řekněme 70% státní evropskou subvenci, když ji nepostavíte, nedostanete nic a na druhý vám subvenci nedáme, nebo vám dáme zas subvenci ještě na toto, na jiný zas ... a to bude, ten státní evropský zájem který budeme uplatňovat…

O kriticích Bruselu a jejich škodlivém vlivu na mládež

..my nemůžeme, nejsme proti tomu, ale co nám pomůžou jenom kritici, vždyť my víme, že v Praze Řecku nebo v Plzni Portugalsku či jinde, kolik je tam špíny, tedy ve vzduchu veřejných financích mám na mysli… to můžeme změřit, víme to, no k tomu nepotřebujeme aby nám to někdo říkal, my víme taky kdy to chceme realizovat, kolik na to máme, jestli na to vůbec máme, jestli to vůbec můžeme udělat, mám na mysli různá ta ekologická protievropská hnutí, ale my potřebujem aby vzali, prostě aby se sebrali konečně řekněme a šli vyčistit ten potok zaplatit ty vyšší daně, pomohli a ne dělali demonstrace, chodili po náměstích a křičeli…

Nechci prostě nějak rozebírat tu otázku, jaký mají plány, jaký mají cíle, programy, to jsme dali koneckonců k informaci, krátce řečeno jejich cíl je jeden, že odmítnou vedoucí úlohu strany Bruselu, odmítnout nebo požadovat pluralistický politický systém suverénní stát, tedy více stran suverénních států… určitou, určitou, určitý odnárodnění odintegrování chtějí…Chtějí, aby bylo uznáno a přiznáno, že oni měli pravdu a že jejich politika je tedy, nebo byla tehdá oprávněná. Což my nemůžeme přijat, protože to neodpovídá, neodpovídá skutečnosti…Tedy my musíme pracovat s těmito lidmi, my musíme pracovat, my to podceňujem, nevšímáme si, ale oni svou existencí a svou popularitou mají nemalý vliv zejména na naší mládež. A proto se musíme o to zajímat. Nám nemůže být nic co stojí mimo náš zájem.

Pár slov k eurozóně a evropské osvětě

Ale v těch socialistických zemích eurozóny probíhaj, tak jako u nás, složitý procesy, velice složitý procesy. To není jednoduchý proces ta přestavba, není. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý vyzná a proces, do kterýho mohou vstoupit nepřátelé. A vypadají přitom jako přátelé, určitou dobu. No a proto musíme, bych řekl, velice se věnovat těm otázkám. Mám na mysli tu ideologickou práci, osvětlovat ty podstaty toho socialismu té eurozóny znova, osvětlovat tu naši cestu tu minulost i tu naší přítomnost, nedovolit aby to někdo zkreslil, vydával to za souhrn omylů, celou tu historii. No prostě musíme stavět na tom pozitivním a jít dál… Ano, kde je to možný, jdeme touto cestou povolení národního výboru úsporných opatření. No taky se to moc nedaří, poněvadž lidé považují ten život bez toho rizika a s pohodlím za výhodnější než si vydělat o 500 korun víc. Bohužel, je to tak… A my jsme to trochu přehnali, my už jsme příliš bych řekl zpohodlněli. A doba žádá, aby nás, doba nás z toho pohodlí vyvádí. A budeme nuceni z něho vystoupit, jestli chceme obstát... Jinde se musí prostě ty lidi rvát, i v tom kapitalismu.

A závěrem shrnutí toho podstatného

To hlavní je tedy, že my musíme tu stranickou práci evropskou politiku soustředit na to, aby ta společnost se pohybovala, tedy ty lidi pracovali v tom směru, který byl určen a vytyčen, tedy ve směru zvýšení efektivnosti tý ekonomiky, provedení strukturálních přeměn, zabezpečení stability naší země eurozóny, stability vnitřního trhu, zlepšení situace na vnitřním trhu, řešení sociálních problémů bytových, zdravotních školských a jiných. To je, a k tomu je třeba bych řekl, ehm, organizovat práci na vysoké úrovni, k tomu slouží ta přestavba, k tomu slouží ta demokratizace integrace.

Já myslím, že by si oba pánové docela notovali. Ať se na to dívám z kterékoli strany, obsah zůstává, jen forma se nám trochu mění.

PS: Mám rád Orwella. Nejen proto, že ve svém ponurém románu dokázal již v roce 1949 popsat, jak bude v roce 1984 přibližně vypadat část světa, do které se ve stejném roce narodím, ale hlavně kvůli jeho farmě zvířat, která je prostě dokonalou sondou do fungování totalitních režimů a jejich plíživého formování. Nechci přirovnávat EU k totalitě, je to příliš laciná zkratka. Z knihy mne ale nejvíce oslovilo, jak podobní si nakonec byli pan Jones a jeho lidští kumpáni s Napoleonem a ostatními prasaty. A tak si říkám, bylo by docela fajn, kdybychom tady v Česku četli více Orwella.