Tým Plzně se probojoval poprvé do ligy mistrů a určitě zaslouženě. Všechna utkání vyhrál, i když občas i štěstí je ve sportu trochu třeba. ALE!
To, že vidina velkých peněz žene hráče totálně dopředu asi pochopí každý. Tak to je ve všech mužstvech a vyzdvihovat vidinu jako morálku asi není třeba. Ale proč gratuluji mužstvu a skláním se před ním?
Trenér Vrba totiž dokázal v každém zápase hráče připravit tak, že v české fotbalové aréně vrátil slovu fotbal podstatu fotbalu, sportovní výkon a i za nepříznivého stavu hráli pořád radostně, útočně a tím i pro radost lidí. Také proto byl velký zájem o toto utkání, dokonce na Slavii mimo svůj domácí prostor, prodalo by se násobně víc lístků, jako kdyby zde měla hrát Brazílie či jiné světově proslulé mužstvo. Diváci chtějí vidět fotbal a tato utkání (v množném čísle) jim ho dávala plnými hrstmi.
Proto nebudu vyzdvihovat jednotlivé hráče, všichni se snažili, všichni dřeli. Ale vysoko nad vším ční trenér Pavel Vrba, který dlouhodobě, nikoliv náhodně vypracoval mužstvo k takovéto hře. A především před ním se skláním, stejně jako svého času před trenérem Hřebíkem, když mu nechali volné ruce k výběru hráčů a způsobu trénování. Jenom se bojím (jako tehdy ve Spartě) aby výkony, které Plzeň předvádí, nevedly k rozebrání mužstva a opět pádu do šedě české kopané.
.Petr Pokorný
Komentáře