Tato tři uskupení jsou založena na stejném principu. A stát takto fungovat nemůže. I když proti sobě válčí a obviňují se.
Co tato tři uskupení spojuje?
Laissez Faire Svobodných, Babišova úsloví Stát jako firma, či Okamurovo řídit dle referenda…
Vše je totiž jednostranně ošetřené lidovým mysliveckým žargonem: slabší kusy odpadají. Jenomže toto je ve státě v roce 2014 nesmyslné a nemyslitelné. Nejenom z pozice mezinárodních úmluv, odborových centrál, ale prostě lidé už nejsou jako zvířata a lov je neuživí. Všude jsou silnice a domy!
Co konkrétně je nesmysl?
Svobodní
Laissez Faire je dobré znát jako bod, od kterého se civilizace vzdaluje směrem ke komunismu. Ale řídit stát dle Laissez Faire? Absurdní. Ti, co nestačí ( a s postupující civilizací je jich stále víc) se prostě nemohou jít napást. A ta míra se dá přesně definovat: přerozdělování je nutné, ( s tím Laissez Faire nepočítá) ale přerozdělování musí být formou sociální solidarity, kdy ti slabší, poctiví, prostě z objektivních důvodů nestačí Takže míra na stupnici od Laissez Faire ke komunismu je určující faktor. Svobodní se drží hranice, kdy jenom úspěšní mají nárok na spokojený, vyrovnaný život a ostatní jsou prostě zatěžující chudina. Tento systém nelze přijmout. (Přesto je ale vhodné ho studovat a stále se k němu vracet)
Babišovo ANO
Zvrácenost na všech frontách a hloupí naletěli (promiňte). Babiš představuje veškeré zlo moderní doby. Stát řídit jako firmu. Kec nejhrubšího zrna. Agrofert může propustit lidi, pokud výkonnost neodpovídá zisku. Může propustit lidi stát? Jako že je Babiš pošle na Ukrajinu? Ten Babiš, který se ohání trhem, ale žebrá v Bruselu o sociální dotace, aby byl v zisku? Ty dotace dostává od chudých, kteří v potravinách zaplatí daň a pak se pošle Babišovi. Takže Babiš by se vůči dělníkům choval dle Laissez Faire, tvrdě a nekompromisně, ale vůči sobě chodí žebrat (pardon, lobovat) o peníze až do Bruselu. A tvrdit, že musíme vybrat od chudých daně, aby je miliardář Babiš mohl využít pro chudé? . Je absurdní, když solidarita je mezi bohatými, když chudí dotují bohaté jako fotbal nebo hokej z městských daní, či dokonce dotují miliardáře Babiše a spol.! Babišové prý za dotace chudých dají chudým práci a obživu. Není to na hlavu? I stravenky, kdy je dostávají vysoce příjmoví, jsou na pomezí zvrácenosti.
Okamurův Úsvit
Řídit stát pomocí referend je zhovadilost. I Švýcarsko s tím má problémy – viz bankovnictví, kdy teprve mezinárodní tlak donutil Švýcary, aby odkryli peníze zločinců. Jinak byl pro ně každý peníz čistý a.. NEZKONTROLOVATELNÝ – UTAJENÝ! Ta přímá demokracie je pouze fiktivní. Referenda nevyhlašují chudáci, ale jsou jim vnucena. A pokud chudoba a svoboda přesáhla kritickou mez? Nikdy referendum vyhlášeno nebylo. Prostě lidé vyšli do ulic jako v roce 1989!
A právě proto musí existovat politické strany, které zahrnují celý vějíř pomocí, zatímco výše popsaná radikální hnutí (pseudostrany) vidí jenom položku – úspěšným vše, ostatní mají smůlu.
Hledal jsem způsob, jak veřejnosti vysvětlit, kde je podstata. Až se mi nechtěně naskytl článek v Mf DNES. Vůbec není důležité, zda tam je vše pravda, či zda je to zkresleno. Stát se to mohlo slušné ženě a zamyslete se, zda by to dle svých stanov výše popsané strany řešily a jak. Mám tím na mysli dobu, než se ona žena k činu odhodlala:
Zpět na komentářeReakce na příspěvek
Jsem pro zdravý selský rozum. Jsem pro smíšenou ekonomiku podle Samuelsona. V jeho Ekonomii to popisuje na jedné stránce: jednou levice více přerozděluje, následně pravice méně přerozděluje. Jde o to, aby byli podporováni ti, co vytvářejí hodnoty, které lze potom přerozdělovat /i já, jako důchodce se podílím na HDP - kupuji rohlíky, benzín, platím nájemné atd./. Bohužel už řadu let, žijeme na dluh. Ten dluh je už vysoký jako Petřínská rozhledna.
Článek jsem četl, kdekdo si řekl, za komunistů by to možné nebylo. Ale zpět ke zdravému rozumu. Na světě to nemůže fungovat tak, že všichni lidé se budou mít stejně dobře. A za vlastní hloupost se platí - a je to dobře, protože tím se i v našich korektně politických životních podmínkách některým lidem nežije dobře, takže jejich počet se sice zvyšuje, ale ne tak rychle. I tak toho je na plné kecky...
Drahomíra se marně snaží získat čtvrté dítě z kojeneckého ústavu. /V naší rodině něco o dětských domovech víme.../ A jsme u jednoho z problémů paní Drahomíry. Oba rodiče si musí položit otázku, jestli vůbec na to "mají", aby mohli dítě přivést na svět. A těch otázek se kolem Drahomíry kupí hromada.
V první řadě by si měli pomáhat příslušníci rodiny a to všech generací. Měli jsme smůlu, syn, který žije s námi ve společné domácnosti, byl dlouhodobě nezaměstnaný, tedy něco vím o epidemii kapitalismu podle Marxe. Rok už má práci v které je happy, na výkonu se to pozná, takže i šéf je s ním spokojený a podle toho i odměňovaný.
Celé čtyři roky synovy nezaměstnanosti /a že nás to stálo hodně/, jsem ani na chvíli nepřestal být "klausovcem". Jsem šťastný, že jsem se dožil svobody a také trochu toho "kapitalismu", v který věřím... Součást svobody je ODPOVĚDNOST...