Macek a Spencerová

Nicméně, při všech výtkách se mi čínská investiční intervence líbí mnohem víc než včerejší zpráva, že USA vysílají do našeho regionu plně vyzbrojenou brigádu.

Stačí se na to jen podívat: Číňané nabízejí peníze a možná i roztomilou pandu, Američané stereotypně jen vojáky, zbraně a vyhlídku na nějakou tu válku. Volba „sympatií“ pak není nijak složitá, říká pro Parlamentní listy Tereza Spencerová.

Několik krásných výroků

Havlovský instinkt „pravdy a lásky“ najisto ukáže cestu na místo, kde už se mezitím sešli ostatní takto duchem oslovení, a mají s sebou i přístroje k promítání jakýchsi hesel na Hrad, nemluvě o tom, že jim cestou ještě instinkt do ruky vtlačí tibetskou vlaječku. Takové věci se u nás totiž dějí úplně normálně; nikdo nic organizovat nemusí! Mimochodem, zcela vážně: všiml jste si, jak sílí Havlův kult osobnosti? Myslela jsem, že podobné zhůvěřilosti skončily kdysi se Stalinem nebo Gottwaldem, ale ukazuje se, že jsem na omylu. Neuvěřitelné. Tím samozřejmě myslím ten svůj omyl… 

 Všichni jsou spokojeni, že si řekli to své, a život jde dál, tím spíš, že obchodní obrat mezi USA a Ruskem během těchto sankcí dokonce vzrostl. Zajímavé ovšem je, že současně s Johnem Kerrym byl v Moskvě i německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier a mimo jiné se mezi čtyřma očima v jednom z luxusních moskevských hotelů sešel s Germanem Grefem, takto šéfem Sberbank, která je na unijním sankčním seznamu. To pro Kyjev vůbec není dobrá zpráva, stejně jako to, že se zdá, že Francie už nad celou Ukrajinou zlomila hůl a další vývoj krize už ji jakoby přestal zajímat. Takže se zdá, že patroni „demokratické Ukrajiny“ nechávají své rozmazlené děcko na holičkách.

U nás v Evropě sílí strach z vracejících se stovek bojovníků Daeše a nedávné masakry v Bruselu by se pro státy EU měly stát imperativem, aby namísto svých partikulárních zájmů usilovaly o konec války v Sýrii a neopakovaly jen to své tupé „Asad musí jít“. Asad sice nemusí být pro všechny zcela ideální, ale máme s ním společné zájmy i nepřátele. 

 U nás v trafice v centru Prahy mainstreamové deníky prodají asi čtvrtinu dodaných výtisků, zbytek končí v remitendě. O kvalitě zpravodajství na ČT ani nemluvím. Není to samozřejmě žádný empirický důkaz, ale určitý obrázek se tím nabízí. Čili to, co „slýcháme“ z médií, prostě jen „slýcháme“ z médií, která jsou taková a maková, patří těm a těm a ti mají takový a makový program a zájmy, takže ve skutečnosti vlastně není třeba se až tak zabývat tím, co „slýcháme“, protože především nevíme, proč to „slýcháme“. Opravdu nevím, jestli se vedle Zemana západní „státníci“ – on mezi nimi opravdu je nějaký „státník“ ??? – cítí trapně. Opravdu mi nepřijde až tak divné, že ho nezvou na Západ, protože se všichni stokrát ročně setkají v Bruselu nebo na nějakém „výjezdním“ summitu někde jinde, takže zmiňovaných návštěv ubylo obecně, neb není jasné, co by si pořád měli říkat. A opravdu nevím, co je na Rusku až tak strašidelného, kromě faktu, že za Putina – na rozdíl od Jelcina – nechce západním koncernům vydat k vydrancování své suroviny. Udržujeme přece přátelské vztahy s mnohem strašidelnějšími „přáteli“.  

A Macek ve svých pravidelných glosách přiznává, že aniž by chtěl hodnotit oprávněnost či neoprávněnost bezpečnostního uzavření Hradčanského náměstí během návštěvy čínského prezidenta, nemaje k tomu žádné bezpečnostní informace, zcela fascinovaně naslouchá redaktorce Radiožurnálu, Michaelovi Kocábovi a dalším, jak se rozhořčují nad tím, že tam nebyli vpuštěni ani ústavní činitelé a poslanci europarlamentu. "Zřejmě neustále rozlišují občany na dvě kategorie: my a oni, panstvo a plebs," zamýšlí se a dodává: "A nejvíce mě odrovnala redaktorka Radiožurnálu dotazem, zda-li jsou snad poslanci či europoslanci nějak nebezpeční. Troufám si totiž tvrdit, že většina z nich ano, byť spíše nám, než čínskému prezidentovi."

"Nevím jak čínskému prezidentovi, ale mně by (neboť Bursíka znám) byla u zadku demonstrace třeba tisícovky Bursíků v pražských ulicích," podotýká komentátor.

"Media do nás celé velikonoční pondělí hustila, že v Číně je tvrdá komunistická diktatura a velká část společnosti touží po demokracii západního typu. V tom případě mi ovšem nejde na rozum, že z těch několika set tisíc čínských turistů, kteří k nám každoročně přijedou (zřejmě ti šťastní, kteří dostali výjezdní doložku a valutový příslib?), ještě nikdo nepožádal o azyl," dodává v glose  Mirek Macek...