JUDr. Samek a JUDr. Dandová

Ne, šok je slabé slovo. Absolvoval jsem mnoho jednání, z mnohých jsem byl velmi zklamán. Prostě se nikdy nevítězí v jednáních 100:0, někdy to prostě vyzní do ztracena. Ale to, co jsem zažil v jednání s odboráři na Žižkově, nikdy nezapomenu.

Ne, nejsem cukrová panenka, takže výrazy bývalého odboráře Zavadila mě nezaskočí. Zde však nešlo o slova, ale o obsah a to byl skutečný úder. O co šlo?

O nepřetržité provozy, kdy zaměstnavatelé rozpisem nedovolí ani jeden víkend za celý rok trávit celé  dva dni po sobě jdoucí s rodinou, s dětmi a v krajním případě si na to musí brát zaměstnanec dovolenou. Že třeba dva dni v celku jsou umožněny pouze jednou za měsíc a ještě ve všední den. Prostě kdy zaměstnavatelé využívají (někteří) stávající zákon na krev a na dřeň. A v okamžiku, kdy mi bylo řečeno na inspektorátu práce, že tento způsob se nyní rozmáhá a zažil jsem maminku ve Vokovicích (před IP), co s pláčem zoufale žádala radu jak dál a na inspektorátu nevědí, jak pomoci, protože je onen zákon využit „co není zakázáno, je dovoleno“, požádal jsem o kontakt přímo ty, kteří se na sociálních a zdravotních zákonech spolupodílejí. Odboráře. Velmi tvrdě jsem narazil. Velmi.

Příklad: fond pracovní doby 28 denní cyklus

Nebudu opakovat hanlivá slova, ale formu pana doktora, jak byl titulován JUDr. Samek a která mi stále zní v uších: za komunistů vám bylo zle, zvolili jste si Klause a pravičáky, tak neotravujte! Co vlastně chcete? Neplatíte příspěvky, nechcete stávkovat, nebouříte se a my se o vás máme starat? Vy si to musíte vyjednat, co nás s tím obtěžujete? Když jste podělaní a nestávkujete, tak co sem lezete? My (odboráři) tady dřeme od rána do večera i třeba deset hodin a vy byste chtěli samé volno? To vám nestačí, když je to podle zákoníku práce, vyjela starší odborová dáma se zákoníkem práce v ruce. Já vám dám 30 způsobů využití pracovní doby a vy si to vyřiďte!

Tak to jsou jenom některé výrazy, kterými jsem byl počastován. A když jsem se ohradil, že právě proto jsem přišel, protože nechci být jako ovce, tak na mě opět vyjeli: co je vám do ostatních? Starejte se o sebe. Kde jste byl nás nezajímá. My tady nejsme od toho, abychom zjišťovali, proč jste ze zaměstnavatelů podělaní! A když ona dáma JUDr. Dandová ostře dodala, že všechny informace má, požádal jsem, zda teda ví, kolika lidí se to týká, zda mají odbory nějaké svodky, na vteřinu znejistěla a pak opět vyjela: do toho vám nic není. Jestli je vše podle zákoníku, tak my to řešit nebudeme. Všichni máte volna dost.

Nebudu popisovat všechny výlevy, ani si je nepamatuji. Ale co mě opět utkvělo v paměti od toho agresívního odboráře, bylo: no a co, že je vyhodí z práce. Musíte dělat nějaké oběti. Tak to prostě chodí. Je kapitalismus!

Musím říct, že v tento okamžik už se mnou vztek lomcoval! Pro tyto dva odboráře jsem byl nepřítel a drzoun, který si dovolil požádat odbory, zda není nějaká cesta, jak lidem pomoci? Proč na mě byli sprostí a hulvátští? Musím říci, že třetí je uklidňoval a krotil. Ale bylo to neuvěřitelné!

A nyní o co šlo a vysvětlení z výše: asi naivně jsem se domníval, že zákon o tripartitě znamená, že vyjednávání těchto dobře placených odborářů umožňuje  zastupování pracujících i tam, kde se lidé bojí, nebo nemohou mít objektivně odbory.

Naprosto naivně jsem se domníval, že lidé jako Jarda Jágr, bankéř Bakala, prostě ti, jimž je z hůry dáno odbory k ochraně nepotřebují. Byl jsem hrubě vyveden z omylu. Právě naopak! Jestli jsou lidé jako ovce a nechtějí nést riziko, že je vyhodí, tak ať nás neotravují. Ať si to vyřídí sami, křičel na mě onen agresívní odborář. A ona paní ještě kvitovala s tím, že by to EU stejně nedovolila. Že nikde není napsáno, že máme mít dva dni volno, že nám to musí jednou za měsíc stačit, že oni dřou a nikdo je neocení…

Abych nebyl sprostý, raději jsem vstal a odešel. Neuvěřitelné.

Já, dnes už vidím, jako naivní člověk jsem si představoval: přijdu za odboráři, že mé podezření, ale podpořeno inspektorátem práce vezmou jako podnět, zda není někde extrémně využívána volnost zákoníku, kdy se celoroční práce napasovaly jako sezonní se stejným využitím pracovní doby. A zatímco zemědělci, kasteláni a další dělají třičtvrtě roku nadoraz, mají tři měsíce na rodinu, děti, manželku a dát se i zdravotně popořádku. Že třeba i apel defilujících odborářů typu Zavadila v médiích  (pokud se potvrdí masovost, což jsem věřil, že si odbory ověří) bude znít jako povzbuzení pro ty, kteří se strachy třesou a mnohdy i oprávněně. Kvůli věku, kvůli dětem, půjčkám.

Na druhou stranu jsem to já, ten, co je voličem pravice, protože jsem si jist, že podnikatelé mají tvrdý život, že shánění zakázek, daně a vše, co musí bezchybně zajistit, na ně vkládá tvrdé nároky. A že právě tito podnikatelé starající se i o zaměstnance, jsou zákeřně házeni do pytle s tou částí, která bere zaměstnance jako dojnou krávu s pořadovým číslem bez milosti a bez soucitu. A o tuto zoufalou skupinu by se měli odboráři starat. Nikoliv defilovat po televizích a každému vyhrožovat. Ta velká skupina slušných podnikatelů je řazena na stejnou roveň jako ti, co zaměstnance zneužívají. A pokud jdou odbory pouze tam, kde jim to „nese“, kde se mohou dostat defilováním v televizi až na místa Zavadilů a nebo dokonce do EU na další místa Falbrů, proč totálně odbory nezrušit a nechat pouze ty, co se skutečně o zaměstnance starají? I v té poslední vísce, i o toho, kdo se klepe strachy za skoro minimální mzdu a zaměstnavatel si užívá jako odborový (bývalý) bos Falbr!

Je možné, že to oni jednatelé odborů zpochybní. Byli tři, já byl sám. Možná i to řvaní na mě zpochybní. Že to bylo na nečisto. Dobře, mohu být na čisto ještě jednou k dispozici, ale se svědky a za pomoci kamer a diktafonů. S někým jste si mě spletli. Já dobytek nejsem, abyste se tak ke mně chovali. „Zavadilovou“ mluvu si nechte pro sebe. Může mi někdo vysvětlit, když přijdu na odbory s prosbou a podnětem, zda se velké skupině zaměstnanců příliš nenakládá zdravotně a sociálně na záda, proč jsem brán jako zločinec, který snad chce vykrást odborovou pokladnu či byl dopaden u jiného závažného zločinu?

Skutečně tomu nerozumím, byť  jsem alespoň pochopil, že tito odboráři dělají také za minimální mzdu a dřou jako koně! Ale je mi záhadou, jak mohou v tripartitě mluvit za nás, neodboráře jako další vítěz voleb, když v osobním jednání nás nakopou slovně do oněch míst!

Ne, nevymýšlím si! A zde je důkaz – asistent předsedy senátu Štěcha pan Šulc

(zkráceno o osobní věty)

Vážený pane Pokorný,

Ani mne nenapadne Vás jakkoliv přemlouvat co se týče jejího (ne)zveřejnění. To je Vaše „svaté“ právo a ani trochu se Vám nedivím, že jste byl tou hodinovou výměnou názorů s nejlepšími experty na odborové centrále víc než zklamán. Ostatně jakási předtucha mne včera při psaní odpovědi vedla, když jsem se snažil – marně – ten čtvrteční konflikt tlumit.

Protože na to, s čím jste přišel Vy – a nikdo z nás podstatu problému turnusových směn a dopadů na rodinný život ani náhodou nepodceňuje – je záležitost jak nenová, tak rozmáhající se (a v tom máte samozřejmě pravdu) Takže – a nechci dělat kolegům advokáta – berte naši ostřejší výměnu názorů ne jako sled urážek a nevlídností, ale jako dobře míněné rady, byť řečené hodně zvýšeným tónem.

S přátelským pozdravem

Jaroslav Šulc

Vážený pane Šulci

XXXXXXXXXXX…..Proto lidé nejsou v odborech, proto tak odborům nadávají. A plným právem!

Normální člověk přece jedná, hledá argumenty, zjišťuje další fakta, hledá, zda i další nemají stejný problém a opět jedná. Teprve když se vše vyčerpá, tak nastupuje represe. A onen expert doktor z odborů tvrdí, že represe, stávky, demolice a revoluce a na zbytku postavit důvěru. Jenom mi není jasné, proč ten, který jde zjistit, zda to skutečně hrozivé je, dostane tolik urážek, místo aby byl vítán.