Jako vřískot do tmy jsou po devalvaci koruny od ČNB hlasy některých eurofanatiků k euru. Ale k čemu by nám bylo?

Jsou prakticky tři okruhy, kterými eurofanatici snaží veřejnost zmanipulovat. První je na principu, že když všichni skočí z okna, musíme také. To však není argument. Druhý argument má větší váhu. Nepřetržité přepočítávání měn prý zatěžuje. Jenomže v době kalkulaček, počítačů a softverů je i tento argument přitažený za vlasy.

Třetí po zásahu ČNB se zdá nejracionálnější. A jsem velmi rád, že naše pozice s Václavem Klausem se sbližuje. Že tento zásah je netržní, že tento zásah může dokonce někomu ublížit podepíši. Ale…

Na druhou stranu poslední vyjádření Václava Klause, o diktátu guvernérů centrálních bank je už na velice blízké argumentaci z opačné strany, kterou však pokládám do otazníku od prvního dne zásahu ČNB a odmítající teorie Pavla Kohouta. „V posledních dnech mi bylo z více stran připomínáno, že listopadový zásah ČNB nebyl izolovanou akcí. Že mohlo jít o součást celosvětové snahy centrálních bankéřů vyvolat inflaci jako metodu likvidace velkého zadlužení zejména západního světa. Psal jsem o tom i ve svém textu, který je úvodem k této publikaci. Mluvil jsem o postoji „světových politických a bankovních elit“, které tento cíl či záměr skutečně mít mohou“ řekl Václav Klaus.

Má stálá a nezodpovězená otázka tedy zní:

Mohla si dovolit ČNB udělat něco jiného pod tlakem tištění peněz americké FED a evropské ETC?

Já tvrdím, že nemohla a se skřípěním zubů s tím souhlasím. Tito dva strašně silní hráči snižují cenu peněz a guvernér Singer to prostě nepřipustil vůči české měně.(Samozřejmě nemám ani tuchy, zda to může ČNB dlouhodobě vydržet, ale věřím, že ano)

A vřískot nabiflovaných ekonomických bláznů zní prostě falešně! Tím nemám na mysli Václava Klause a Pavla Kohouta, kteří to popisují z pozice trhu a na to mám souhlasný názor.  Ten vřískot zaznamenal každý z nás v denících, od voličů a diskutérů až po hlavy pomazané, pseudoekonomické, eurofanatické.

Proč z toho posiluje víra o nepřijetí eura a z čeho pramení?

Iracionální myšlení pohání vpřed touha. Chceme se mít lépe, kvalitněji a docílit to, co umí či má soused. Německo bylo tahounem Evropy, tahounem eura. A ještě je. Občané Německa se mají nejlépe a proto k nim ostatní vzhlížejí s úctou. Málokdo si však zatím uvědomuje, že Německo nasadilo opačný směr. Směr, který se podobá Československu v roce 1948. (Pozor, mám na mysli ekonomický) Německo dlouhá léta po válce těžilo z Marschalova plánu. A posledních třicet let zase těžilo z toho, že z Marschalova plánu mělo v Evropě v pravý čas největší kapitál a bylo s ním v pravý čas na pravém místě. A tak se po uvolnění ve východním bloku spojila relativní vzdělanost a pracovitost s německým kapitálem a zisk ve formě zúročení proudil mnoho let jedním směrem. Převážně do Německa, ale i do Rakouska a dalších států. (Opět, toto není kritika, pouze popsání statutu quo, neboli dějinného faktu.)

Jenomže Německu dochází dech. Nasadilo vysokou laťku a snaží se ji přelézt přes strom, ale přitom si pod sebou podřezává větev.  Zelená energie, zelená nafta, kšefty a podvody. To něco stojí. Navíc ani konkurence nespí. Mnozí lidé nevidí, ale mnozí lidé už ano. Maďaři nenasytné banky vyhnali či vyhánějí. U nás jim Kellnerové a další zle zatápějí a „Spořitelny“ připravují prudká propouštění. I Babišové roztahují své podniky směrem na západ. Brusel tlačí na Německo a Německo se vzpírá. Ještě nedávno nepředstavitelné tabu – diskuze o návratu k marce už utajené nejsou. I otázky přistěhovalství, romské otázky a nepřizpůsobiví už nejsou utajeny. Dokonce se znovu otevírá otázka feminizace a homosexuality, která podráží klasickou rodinu a pravděpodobně už brzy přijde na přetřes, proč se chlapci brzdí na všech frontách, aby je dívky dohnaly. To je ta třetí část, která evidentně brzdí západní civilizaci. První je měnová, druhá příliš sociální (dotační) a třetí právě v „genderové spravedlnosti" podřezává chlapcům možnost soupeřit s dívkami a pozitivní diskriminací obsadit ženami vedoucí místa ať to stojí, co to stojí. Ne náhodou je Švédsko a Německo v čele zemí, které se nenápadně posunuly do čela předlužeností obcí, rodin a jejich centrální bankéři se bojí obrovského sociálního výbuchu.

A všechny výše popsané důvody už nedávají takovou svatozář Německu, ale spíše obavy, co se může v budoucnu stát. Pokud totiž Německo plnými hrstmi bude podporovat bláznivou a přehnanou zelenou energii včetně všech socialistických výdobytků a ztratí soudnost, nejenom že bude zbytečné přemýšlet o euru, ale dokonce naši potomci musí být ostražití, co se z tohoto výbuchu stane.

A to vskutku  není zářná budoucnost eura, Německa a EU!

P.S. Dnes vydaly agenturní zprávy: Spolkový správní soud potvrdil rozhodnutí soudu nižší instance z loňského února. RWE bude v občanskoprávní žalobě požadovat po Hesensku odškodné za ušlý zisk kvůli nařízenému odstavení elektrárny. RWE hodlá před podáním žaloby vyčíslit všechny škody, které se budou pohybovat v řádu stovek milionů eur (miliard korun).

Dnešní rozhodnutí otevírá cestu k žalobám i u ostatních sedmi jaderných elektráren, které musely být v březnu 2011 odstaveny. Vattenfall, E.on a EnBW, mají povinnost pokusit se získat odškodnění, protože jinak by manažerům hrozila žaloba od akcionářů za porušení povinností při správě cizího majetku. Pokud by všechny společnosti u soudu uspěly, musely by německé úřady vyplatí na odškodném miliardy eur.