Ladislav Špaček

| Blog

Klaus krade pero

Kdyby v tom byla jen hravost, vtip a nadhled (a asi tak to myslela Česká televize, když záznam odvysílala bez komentáře jako veselou tečku za pořadem 168 hodin), bylo by to v pořádku. Ale je to jako se vším; do posuzování, „o co šlo“, se mísí vztah k Václavu Klausovi, buď respekt (pak je to v pořádku a pero si mohl vzít), nebo despekt (prezident krade pero!).

Většina států má pro protokolární účely pera a bloky, které při jednání delegací leží na stole jako servis hostitele. Je to stejné jako hotelová pera na pokojích nebo na tiskových konferencích v saloncích hotelů a restaurací, kde leží na stolech pera a bloky s logem hotelu. Stejně tak i mnohé prezidentské kanceláře poskytují jako službu pro delegace pera a bloky, třeba se státním znakem nebo podpisem prezidenta nebo jen běžná pera bez potisku. Tato pera jsou "spotřební", počítá se s tím, že si je hosté odnášejí, buď z praktických důvodů, nebo jako suvenýr. I po podpisu smluv si vedoucí delegací pera často vyměňují a ukládají do kapes, jako upomínku na slavnostní akt. Jsou to drobnosti, proto se počítá s tím, že si pero odnesou. Není na to žádný předpis, naše Kancelář prezidenta republiky nemá vlastní pera s logem nebo podpisem prezidenta. Bílý dům má osobní pera prezidentů, používají se jako dárky. V kapse nosím peněženku s podpisem prezidenta Bushe.

Je pravda, že prezident Klaus si pero bral trochu komicky. V tom je jediná příčina, proč video obíhá celý svět. Jako státník měl pero vzít s výrazem naprosté samozřejmosti a strčit si je okázale do kapsy, pak by nikoho nenapadlo, že něco není v pořádku. Ale ani neobratná etuda s ukládáním pera nemění nic na tom, že pero bylo k dispozici šéfovi delegace při státní návštěvě a že pero si prezident mohl vzít. Za šokující bych spíš označil vyjádření jakési pracovnice tiskového odboru chilské prezidentské kanceláře. Říct, že pero byl umělecký kus, unikát, a dát najevo, že nebylo určeno pro hosta, tedy že prezident, který byl před pár dny v paláci La Moneda vítán s nejvyššími poctami, je zloděj, znamená koledovat si o padáka. I kdyby dotyčné pero byl vzácný kus, v této chvíli už není možné říci nic jiného než: „Je to umělecké dílo velké hodnoty a nás těší, že tak krásná památka na naši zemi bude zdobit stůl pana prezidenta v daleké Praze“.