Hned ráno jdu za generálním ředitelem a pohrozím mu: buď vyklopíš pětinásobek, nebo uteču na Kubu nebo do Severní Koree. Už se těším, jak se generální bude třást...
Ze stránky ČSSD
Srovnejme konečně platy se Západem | Česká strana sociálně - ČSSD
28.05.2012 Komentář Valtra Komárka pro Mladou frontu DNES z 28.5.2012...
Volební vítězství francouzského prezidentského kandidáta Hollanda, který preferoval ekonomický růst před rozpočtovými úsporami, přivede neoliberální ekonomy do varu. Jistě se to projeví i u nás – jednak určitou dobu ještě úpornější obhajobou vládní úsporné politiky, jednak ještě kritičtějším odmítáním volebního programu ČSSD obráceného k ekonomickému růstu. Současné vládní škrty, jak známo, budí u obyvatelstva značnou nevoli. Převažující většina však dosud není přesvědčena, že je to možné změnit. Tak houstne beznaděj.
Změna je možná
Chci podat přesvědčivé politickoekonomické důkazy,
že pozitivní východiska jsou možná. Jde ovšem o krátkou,
populární stať.
Proto se o to pokusím uvedením jen několika zcela
základních argumentů působících jako pověstná „rána
do palice“. Jde o to, že vláda má v rukou
zvláštní vysoce účinný nástroj zásadního ovlivňování ekonomiky.
Je jím makroekonomická politika, v níž se řeší
především vzájemné vztahy spotřeby a investic. Jestliže vláda
chce systematicky a plynule podporovat ekonomický růst,
především musí posilovat koupěschopnou poptávku obyvatelstva,
zejména zvyšováním reálných příjmů. Jedině tak se roztáčí
spirála: zvyšování spotřeby – růst výroby, platů
a zaměstnanosti, další vzestup spotřeby a tak dále.
Současná vláda dělá pravý opak. Buďme však spravedliví
a přiznejme, že ani většina všech našich polistopadových
vlád se v tomto směru příliš neangažovala. Tím
nejmarkantnějším výsledkem je, že v současnosti náš HDP
na jednoho obyvatele činí asi 20 tisíc eur a z toho
individuální spotřeba 12 tisíc eur (ve srovnatelné kupní
síle). Proti tomu vyvstává ostrý kontrast západoevropských zemí,
které při průměru HDP/obyvatel kolem 29 tisíc eur
vykazují individuální spotřebu 20 tisíc eur
na obyvatele.
Věčná mantra
„Zadržte,“ zvedají varovný prst vládní ekonomové (také
v minulosti), „a co produktivita?“ To je věčná
mantra, s níž chodil i stařičký „ekonom“ Zápotocký.
Posléze, jak jsem překvapeně zíral, i „velikáni“ MMF. Prý
musíme dohnat bohatší sousedy v produktivitě a až pak si
dovolit zvyšování mezd.
Čísla, jež jsem uvedl, jsou však neúprosná: kdybychom měli jejich
spotřebu, a tedy i platy, měli bychom stejný celkový
objem HDP na obyvatele, a tedy i produktivitu práce,
neboť ta se právě takto měří (výše HDP
na obyvatele).
Jak to vlastně je? Co je příčina
a co je následek? Zaostáváme primárně
v produktivitě, nebo naopak ve spotřebě? Domnívám se,
že odpověď není tak těžká. Vždyť většinu našeho obratu
kontrolují zahraniční firmy a ty si produktivitu hlídají,
aby i při našich skrovných platech nebyla nižší než
v jejich domácích závodech či bankách. Třeba produktivita
ve Škodě-Volkswagen Mladá Boleslav je plně srovnatelná
s německým Wolfsburgem, ale při mzdách v poměru
13:40 eur.
O „naivitě“
„Přece nechcete, aby si vláda ty peníze jen tak natiskla,“
zachechtají se finanční znalci mé naivitě. „A co, pánové,
kolik toho v posledních letech natiskla americká federální
banka a státní bankovní sektor v západní Evropě – už jste
se těch bilionů dopočítali?“ Náš stát by přece měl
platově podporovat růst kvalifikace a odpovědné motivace svých
pracovníků. Či snad má přidávat jen podle kvantitativní
chiméry produktivity práce, kdy třeba učitelům zvýší počet
žáků ve třídě z 30 na 60?
Může být příjemněji
A čeho se bát, když takový rozumný růst je kryt
ztrátami obyvatelstva i daňovými příjmy státního rozpočtu
ještě v daném roce. Konkrétně: Náš celkový HDP je cca
čtyři biliony korun. Ekonomický růst řádu 2,5–3,0 procenta (jen
rozumnou podporou spotřeby, oživením investic při pokračujícím
udržování aktivního salda zahraničního obchodu) znamená roční
přírůstek řádu 100 miliard korun. Z toho se při dané
daňové kvótě zvýší příjmy státního rozpočtu o zhruba 40
miliard korun. Pak i každoroční snižování schodku o 10–15
miliard korun by bylo „hračkou“ a běžné vyrovnávání
rozpočtu by mohlo probíhat v příjemnější společenské
atmosféře.
Ekonomika nejsou na nás nezávislé a nedotknutelné síly,
ale společenská praxe včetně rozumné (i nerozumné) politické
vůle
Zdroj: Mladá fronta DNES, 28.5.2012
Netroškařte, prosím. Valtr Komárek a ČSSD za námi stojí
Žádejte statisíce, ale co statisíce, žádejte milióny a svět se před námi bude třást. Každý budeme milionářem, miliardářem. Kubánský poradce Valtr Komárek, Špidla a Škormach v čele s poradcem Rudolfem Mládkemto jistí... Nebo je to po paritě měny v roce 1992 další potrhlý nápad Valtra Komárka, bývalého poradce kubánské vlády?
Komentáře